Obrázek uživatele t2w
  • autor: t2w
  • publikováno: 25.6.2014 16:52
  • zobrazeno: 2841x
+
0
-

SÍLA NESKUTEČNÁ..............Máte na to žaludek?

Párečky já rád
Proč bych si nedal? 
Takový páreček, mňam. (MYSLÍM TÍM SVOJE DOMÁCÍ, TO CO NASLEDUJE POD TÍMTO ŘÁDKEM, FUUUUJ TAJBL)
http://www.potravinynapranyri.cz/Search.aspx?search=extend

Následující receptura na párky koluje po internetu a byla získána od jednoho nejmenovaného pracovníka jisté rakouské firmy, která se zabývá výrobou uzenin na objednávku podle cenových požadavků českých hyper a supermarketů.
Obyčejné párky, receptura na 100 kg výsledného produktu:15 kg kostní moučka15 kg sádla26 kg kůžová emulze18 kg A-emulze0,6 kg škrobu22 kg led (strouhanky, později zvodnatí)0,2 kg sůl0,2 kg soja0,1 kg emulgátor0,1 kg koření a barvivaVýsledek: 100 kg růžovoučké párečky.

Pokud byste v receptu hledali maso, marně. Žádné tam není. DOBROU CHUŤ!Pro informaci. V psích konzervách je vlastně úplně to samé. Stačí osolit, hodit na pánev a chutná to stejně. Akorát potom budete mít ještě navíc hladkou hebkou srst, protože na rozdíl od párků obsahuje psí žrádlo vitamíny a minerály!To jen tak na rozjezd. Jestli si chcete dál kazit náladu, můžeme se po tom našem supermarketu 2012 rozhlédnout více.  
Mléko. Mléko je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů a co hlavní - nesrazí se! A také z něj nejde udělat domácí jogurt. Ale stojí 13,90 Kč. Nekupte to! Ani jogurty nejsou jogurty, ale jakási jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny mikroorganismy. Ale stojí to 7,90 Kč. Nekupte to!

Do roku 1994 platily u nás zákonné normy, ještě z dob minulého režimu, které nedovolovaly, aby jogurty obsahovaly škrob, klobásy mouku atd. Nejsem zrovna přítelem starých pořádků, ale docela rád bych si aspoň jednou v roce zobnul čehokoliv z té doby. Tyto normy byly zrušeny a začala potravinová džungle. Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto "rozmanitostí" skrývají jen různé barevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví. Sýry také nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby.
Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány, jako mléčné či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je "zkvalitněna" tukem rostlinným.Ani kvalita některých másel není nic oslnivého, je to nastavováno vodou!Většina čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří takzvaný karabový prášek, který se vyrábí ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi.
Máte ještě chuť si dál kazit chuť? Tak pozor! Bomba! Lahůdkové drůbeží párečky. A na scénu přichází drůbeží separát! Co to je?Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodávají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnostmi se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 70,- Kč za kilo tvoří spolu se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu (SOM - strojově oddělené maso) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví. Akorát, že to pozřežereme!
Ale ano. Jistě. Separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se. Ale jako krmivo pro dobytek.  Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení nežádoucích pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty.Maso, Různé bůčky a slanina je dnes vyráběna zejména z přerostlých polských prasat, která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílé a bílé maso je přece dietní!
Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.
Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně vpravována levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických konzervách, nic společného. Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.
Lečo s klobásou již dávno není ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo žaludkem a ta "klobása" je sójová. "Hovězí" a "vepřové" maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve mlely v kafilérkách na masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně použít jako lepidlo. Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty. Tradiční hospodská pochoutka Utopenci se dnes změnila prakticky na sójové buřty v láku a nedá se to většinou jíst. Prošlé maso ze supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád a podáváno jako specialita k letnímu grilování.Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek. 
CHLEBA teď chleba, chlebíček. Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky, (které se dříve dávaly prasatům nebo se prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo), semelou a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko. Takové krásné ohnisko civilizačních chorob a alergií. 
Úúúúú. Navíc se neustále snižuje podíl žitné mouky z dřívějších 45% na 20%. U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.
Kečupy a hořčice nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či "rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda tak z rychlíku.
Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku. Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky. Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť. Z českého piva se povětšinou staly europatoky univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu.
PIVO - Univerzální bývají i následky požití těchto chemikálií - rektální zvracení čili sračka. Skalní pivaři dnes přecházejí na jedenáctistupňové pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější desítky. Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO2 a prodává se v regále jako "šampáňo." Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o "perlivé víno." A dalo by se pokračovat.Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin. Například zmrzlina Magnum, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.Česko vlastně na tom není tak špatně. V takové Číně se například nedávno provalilo, že přes polovinu náplně knedlíčků z jedné továrny tvoří použité papírové kartony. Ale! Pozor! Šéf Úřadu pro potraviny skončil na popravišti.
Takže u nás do supermarketu pořádné brýle a nestyďte se ani za lupu. V Bruselu zase odhlasovali menší písmenka!!! No neříkejte mi, že jde o náhodu.
Z valné většiny to co kupujeme je vlastně božské. Jen bůh ví, co v tom je a co ta která potravina obsahuje. A hlavně ta chemie. Šejkové se radují, ropa je nepostradatelná i v tomto oboru. Konečně, matně si tak vzpomínám ze školy, není ropa ze zdechlin?

POPELNICE EVROPY.

Zkusili jste si dát na dovolené v Itálii salát caprese? Že byla ta mozzarella nějaká mozzarelovitější, rajče chutnější a bazalka voňavější? Bohužel za to nemohly jen chuťové buňky nabuzené letní pohodou. Kvalita toho, co jíme, se ani dvacet let po revoluci nemůže měřit se západem. A můžeme si za to sami.
Úplně shnilé papriky a nahnilé brambory. V pražském Kauflandu nic výjimečného.„Ceny, které budete milovat. - Nyní ještě levněji. - S námi ušetříte," hlásají supermarkety a snaží se nám tak vsugerovat, že nabízejí stejnou kvalitu za stále méně peněz. Ve skutečnosti se ale v jejich regálech přehrabujeme shnilými rajčaty a hledáme nějaké alespoň poloshnilé, snídáme jogurty plné škrobu, barviv a „éček" a místo masa se plníme namletou masokostní moučkou.
Dle odhadů Potravinářské komory je asi třetina českých spotřebitelů ochotna si za kvalitu připlatit. Jenže není kde... Zatímco v jiných odvětvích si vyberou náročnější konzumenti i ti, co mají hlouběji do kapsy, v oblasti potravin je nabídka obchodů na kvalitativně podobné úrovni - špatné. Mezi supermarkety vítězí od roku 2006 diskonty, které se specializují v lepším případě na zboží druhé kategorie, v tom horším nabízejí za pár korun výrobky, které se dají potravinou nazvat jen s velkou nadsázkou.
Supermarkety u nás posledních dvacet let rostly jako houby po dešti. Některé už z trhu zase zmizely - Julius Meinl, Delvita, Carrefour, Plus... Ale stále jich zbývá dost na tvrdý konkurenční boj. Řetězce se hojí ždímáním dodavatelů, těm potom nezbývá, než sáhnout na náklady. Na straně poražených kvalita.  
Smetanový nanuk bez smetany
Taky máte rádi Magnum? Tak poslyšte historku, kterou mi pod podmínkou přísného utajení identity vyprávěl manažer jedné potravinářské firmy. „Kdysi dávno uvedl Unilever svou vlajkovou loď na český trh v původní receptuře - poctivé a smetanové. Pak zkusili nanuk ošidit - mléčné tuky nahradili rostlinnými - a při zkušebních ochutnávkách s překvapením zjistili, že Češi nic nepoznali. Kokosový olej samozřejmě není nic škodlivého, ale ve smetanové zmrzlině bychom ho asi nečekali. Celou recepturu to přitom významně zlevní."
Podobným praktikám se elegantně říká „optimalizace receptury" a právě ony jsou důvodem, proč nám v zahraničí leckdy chutná víc než doma. V potravinářské branži přitom neexistuje nic běžnějšího, než zahušťovat jogurt škrobem, nahradit kakao ztuženým tukem, česnekové stroužky pastou a namísto pekanových ořechů přidat do produktu ty levnější, vlašské. „Venku by si to zákazník nenechal líbit, u nás to naopak nepřímo vyžaduje. Chce ty nejlevnější potraviny a těžko může čekat, že si za pět korun koupí uherák," říká mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová a přidává historku, kterou jí vyprávěl známý uzenář. „Šunky, která by se ani šunka jmenovat neměla, protože obsahuje jen 40 % masa, prý prodají stovky tun, kdežto tu opravdovou by téměř nemuseli vyrábět."
Salámová metoda
Jak daleko zašlo ošizení nanuku Magnum, těžko říct, historka o výměně smetany za olej je stará už šest let. „Zmrzliny jsou co do složení v Evropě harmonizované," napsala INSTINKTu česká mluvčí firmy Unilever Andrea Jandová a slíbila podrobnější vyjádření. To ale až do uzávěrky přes několik urgencí nedorazilo. Že například Španělé jedí jiné Magnum než Češi, je přitom patrné už z pohledu na nutriční hodnoty dostupné na webu algida.com - španělské Magnum Classic je bohatší o 1000 kilojoulů, 3 gramy tuku a půl gramu vlákniny.
Dojídáme zbytky po Evropě
Čeští zemědělci si už od vstupu do Evropské unie stěžují, že se k nám dováží příliš zboží ze zahraničí. Bohužel ani to není dobrá zpráva pro české zákazníky. „Kvalitní věci se k nám vůbec nevozí. Dodavatelé vědí, že by to tady nikdo nekoupil. Někde se třeba vypěstuje dobré hroznové víno. Velké trsy jdou na bohatý anglický, ruský nebo skandinávský trh a k nám se dostane jen to, co z trsů opadá," popisuje další oblast, ve které jsou Češi „ti vzadu" vyhlášený pražský prodejce ovoce a zeleniny Jan Soukup. V roce 1991 začínal v Kunraticích s prodejem jahod, které se přímo na místě pěstují. Když se rozhodl rozšířit sortiment, musel přemýšlet, kde nakupovat. „Jezdil jsem nejdřív do velkoobchodů na Žižkově a v Lipencích a kupoval tam vždycky to nejdražší. Pak jsem se jednou ocitl v Paříži a uvědomil si, že i to nejdražší zboží, které se dá sehnat u nás, má pořád hodně daleko do světové kvality."
Nabídka pečiva je v českém i německém Kauflandu srovnatelná, jen systém prodeje mají sousedi důmyslnější - zboží nikdo neohmatáPosledních asi osm let tedy vozí špičkové ovoce a zeleninu z velkoobchodu v Drážďanech. „Je to úmorné, jezdím tam osobně dvakrát týdně, rodina mě moc nevidí, ale jinak to nejde." Z jeho zkušeností vyplývá, že bez nadsázky dojídáme zbytky po Evropě. „Supermarkety musí platit za odpad. Když tedy vidí, že něčeho vzali moc a už se jim to kazí, raději to odvezou zpátky do skladu. Ten to potom prodává za cenu odpadu a kdo to tam skupuje? Čeští obchodníci."
Když začínal, prodával provozovatel Kunratické stodoly borůvky ze Šumavy nebo meruňky z Moravy. Od domácích pěstitelů by rád bral i nyní, ale jejich výrobky neodpovídají požadované kvalitě. „Všechno se dnes šlechtí tak, aby to dobře vypadalo, aby se to nekazilo, čili z toho byly co největší výnosy, ale úplně se zapomíná na chuť," říká.
Dobré ven, špatné sem
Když už se u nás něco povede, v českých žaludcích to stejně neskončí. „Tak například u Mělníka se pěstuje chřest světové kvality, jenže 99 % odchází do Holandska. To samé český česnek, který je mnohem lepší než ten běžně prodávaný čínský. Nebo maso: pasou se tu nádherná plemena býků - angus, charolais... - ale na talíř se nám nedostanou, odcházejí do Německa nebo Rakouska, protože tam jsou ochotni za ně dát víc peněz. My místo toho chroupeme tuhé krávy," říká velký kritik české gastronomie, Roman Vaněk z Pražského kulinářského institutu.
I on tvrdí, že si za to, že jsme odpadkový koš Evropy, můžeme sami. „Teď jsme dělali test marinovaných mas na gril. Samozřejmě, že do toho ty supermarkety schovaly největší hnus, řada mas smrděla, byla v tom listerie, salmonela. Nebo na obal napsali ´4 steaky´, navrchu ležely dva a aby dojeli gramáž, pod tím byly nudličky. Normálně si z nás dělaj´ prdel, protože vědí, že jim to nikdo na hlavu nehodí," zlobí se Vaněk na příliš splachovací české zákazníky.
Přispějte nám k narozeninám
Prdel si obchodní řetězce dělají i ze svých dodavatelů. Legendy o tom, co vše musí výrobce udělat, aby se dostal do regálu supermarketu, by vydaly na knihu. „Každý rok je nové jednání o obchodních podmínkách. A každý rok něco ztratíme. Dáte jim například množstevní slevu 30 %. Další rok už chtějí 31, pak 32, 33... Když jim to nedáte, vypadnete třeba ze třetiny trhu, a to si nikdo nemůže dovolit," popisuje současnou praxi zástupce jedné mezinárodní potravinářské firmy. Naplno to ale říct nechce. Ať jsou praktiky řetězců jakkoli mafiánské, dodavatelům nezbývá, než jim vyjít vstříc. A mlčet. Poplatky za „zalistování", za uvedení v letáku, zpětné bonusy, regálovné... způsobů, jak vyždímat dodavatele, je nespočet. „Jeden z řetězců dokonce zavedl institut garantované marže - chce po dodavateli, aby mu zaručil marži třeba 35 %, ať se děje cokoli. I za předpokladu, že prodává zboží ve slevě. Prostě divoký východ," říká mluvčí Potravinářské komory, která na neomezenou moc řetězců upozorňuje dlouhodobě. Vrchol drzosti podle ní loni předvedl Kaufland, když obeslal dodavatele s dopisem, že by mu měli přispět u příležitosti deseti let na českém trhu.
Samotné řetězce přitom ztěžují výrobcům situaci ještě tím, že vedle jejich zboží prodávají výrobky takzvané privátní značky, které jsou třeba o 30 procent levnější. „Že se jedná o stejnou kvalitu za nižší cenu, je jen dojem, který se řetězce snaží vytvořit. Zadání při výrobě je přitom jasné: udělejte to co nejlevnější. A jelikož jsou potraviny už tak levné, umíte si představit, z čeho se vyrábějí ty privátní," upozorňuje Dana Večeřová. Především v kvalitě privátních značek je rozdíl mezi Českem a západem doslova propastný. Ve Francii jsou kvalitní potraviny tak drahé, že když si potom koupíte sýr feta Carrefour, tak je to opravdu pravá feta z ovčího mléka a ne šizená z kravského. Zastoupení privátních značek se přitom u nás rok od roku zvyšuje a loňská studie agentury GfK Praha ukázala, že český spotřebitel je preferuje čím dál tím víc.
Mocný zákazník
Pokusů obrovskou moc řetězců omezit byla spousta. Podle mnohých odborníků je ale jakákoli regulace kontraproduktivní. „Ve Francii mají takzvaný Galandův zákon, dle kterého nesmí dodavatel jít pod doporučenou cenu, to znamená stejnou cenu pro Lidl i pro malého obchodníka. Dopadlo to tak, že řetězce dostávají marži formou zpětných bonusů. Doporučená cena je třeba deset eur, ale dodavatelé jim zpátky posílají čtyři. Stát tak vlastně řetězcům garantuje 40% marži," popisuje zmiňovaný manažer, který francouzský trh dobře zná.
Jak už bylo řečeno, větší moc než stát mají ve svých rukou spotřebitelé,  Tedy podle manažerské terminologie „většinový zákazník": jeho přáními se totiž řídí všichni výrobci i obchodníci. „Pořádáme ochutnávky, focus groups, vyhodnocujeme podněty ze spotřebitelských linek. Sortiment i třeba chuťové profily jsou odrazem toho, co si lidé přejí," shrnuje například mluvčí české pobočky největší potravinářské firmy světa Nestlé Martin Walter. Až podle tohoto pravidla přestane „většinovému zákazníkovi" stačit shnilá zelenina, ošizené uzeniny, mléčné výrobky plné éček, a začne požadovat větší šíři sortimentu, výrobci i prodejci se prostě budou muset zlepšit. Tak si na to vzpomeňte třeba hned na příštím nákupu.
_________________________________________________________________________________________

Není Kaufland jako Kaufland
„Bohatá nabídka od vlastních značek přes produkty regionálních výrobců až po značkové výrobky. Denně absolutně čerstvé zboží a kvalita za skvělé ceny," hlásá nabídka českého Kauflandu - mezi Čechy nejoblíbenějšího řetězce. Rozhodli jsme se ji prověřit.
Tak tohle všechno jsme v českém Kauflandu nesehnaliAby bylo s čím srovnávat, vypravili jsme se nejdřív do prvního Kauflandu, na který člověk narazí za západními hranicemi - v bavorském Weidenu. Tamní supermarket je o trochu větší než ten, který navštívíme o den později v pražské Michli. Předem tedy počítáme s tím, že bude mít širší sortiment. I tak na nás čeká mnoho překvapení.
První - i když tohle bylo celkem očekávatelné - přichází v oddělení ovoce a zeleniny. Pět druhů melounů, deset druhů salátů, devět druhů rajčat od obyčejných za 0,99 eur za kilo až po temně rudé keříkové krasavce za 2,95. Čtyři druhy česneku - nejlevnější čínský, který kraluje nabídce českých obchodů, ale také lepší španělský a luxusní argentinský za bezmála šest eur za kilo. Několik druhů brambor včetně speciálních velkých, určených na grilování. Vše je k dostání také v bio kvalitě, zboží je čisté, čerstvé, z některých regálů se dokonce line vůně. Hezkou službou zákazníkům jsou ananasy nebo melouny naporcované na menší části. Koneckonců, v Kauflandu nenakupují jen velké rodiny.
Jako Alenka v říši divů si připadáme i u regálu s čerstvými těstovinami - tam, kde u nás leží jen tortelliny nevalné kvality, mohou Němci vybírat z desítek druhů: různé typy italských těstovin plněných vším možným, ale také několik druhů knedlíčků do polévky nebo skvěle vypadající tašky plněné zeleninou a zelné či bylinkové špecle, o jejichž existenci v potravinovém univerzu jsme do toho dne neměli tušení. Podobná situace nastává později v oddělení rýže, těstovin, instantních pokrmů, ale třeba i ingrediencí na pečení nebo alkoholu - je libo portské, francouzský pernod, balkánskou rakiji nebo italský koktejl Bellini a anýzovou sambucu?
Česko: špekáčky bez masa, shnilé papriky
Naprostá většina potravin je v Německu k dispozici ve více variantách - levný, a logicky tedy méně kvalitní výrobek privátní, vlastní značky, plus dražší a lepší zboží značkové. Tak například - sháníte-li mozzarellu, můžete si vybrat z několika druhů v rozpětí mezi Valgrande za 0,55 eur a italskou Galbani za 1,99. To samé sýr mascarpone - domácí privátní značka za 1,39, lepší italské Galbani za 2,69.
Není ale privátní značka jako privátní značka. I ty nejlevnější výrobky si v Německu drží určitou kvalitu. Tak například klobásy, párky a špekáčky. I to nejlacinější balení za pouhých 1,45 euro obsahuje 70 procent masa, u dražších to nejde pod 90 procent. Zkušenost z Česka? Nejlevnější špekáčky, které stojí 61,50, tedy zhruba tolik jako v Německu, mají pouhých 27 procent masa! Jako špatný vtip vypadá také etiketa „libových párků" se 43 procenty masa. 
Krom téměř bezmasých špekáčků jsme si v českém Kauflandu mohli pořídit ještě shnilé kapie, nahnilé brambory a mrkev se zvadlou natí (a to jsme v Praze nakupovali hned po ránu, kdežto ve Weidenu až odpoledne). V biokvalitě je v Česku k dostání jen mrkev, paprika, brambory a cibule. Skutečně srovnatelné se nám zdálo snad jen oddělení pečiva - i v českém Kauflandu je stejně jako v Německu k dostání několik druhů čerstvého chleba, baget a preclíků. U západních sousedů má však každé pečivo uvedené i podrobné složení a důmyslnější je také systém prodeje: pečivo je schované za plexisklem, zákazník si musí každý kus vylovit vidlicí podobnou té z automatu na hračky. Má tak jistotu, že před ním na zboží sahal maximálně pekař.
V Německu bez „éček"
Po nákupu přišlo na řadu chuťové srovnání. To jsme nemohli provést v takové míře, jak jsme plánovali, protože sortiment českého a německého Kauflandu se shoduje ještě méně, než jsme čekali. Řetězec sice staví do velké míry na vlastních - takzvaných privátních - značkách, jenže výrobky určené pro německý trh si vyrábějí Němci sami, kdežto u nás se prodává diskontní zboží převážně polské provenience. Každá z výrobních zemí přitom evidentně „jede" podle jiných receptů.
Nejlevnější čokoláda: Katy vyráběná pro Kaufland v Polsku za 8,90 Kč versus Alpia za 0,33 euro. Alpia chutná jako čokoláda, kdežto Katy je prostě jen sladká hmota, po které zůstává v ústech podivná pachuť. Rozdíl je patrný i při pohledu na složení: Katy obsahuje rostlinný tuk místo máselného a navíc ještě emulgátor E 476. Obě levné čokolády obsahují méně než 30 procent kakaa. Pro srovnání: luxusnější pochoutka švýcarské firmy Lindt je sice šestkrát dražší (v německém Kauflandu jsme ji koupili za 1,89 eur), ale také deklaruje téměř dvakrát tolik kakaa a žádná „éčka" ani rostlinné tuky.
Nejlevnější camembert: sýr značky Vian vyráběný pro český Kaufland v Polsku (17,90 kč) měl plíseň mdlé chuti, a naopak příliš zralý a rozteklý vnitřek. Německý k-classic (rovněž privátní značka vyráběná pro Kaufland - 0,65 eur) byl chutnější a měl lepší konzistenci. Liší se i složení: „český" camembert obsahuje víc tuku a sacharidů, německý má víc bílkovin.

Přílohy příspěvku

Komentáře uživatelů

0
Obrázek uživatele RomiKuchar
před 3 roky RomiKuchar

Ochrana proti potravinové mafii není složitá. Kupujeme jen základní suroviny v Drážďanech nebo v Česku od místních zemědělců: pravé kravské mléko, máslo, vajíčka, maso - JEN ptáky a ryby (člověk nemá jíst savce), dále celé pytle obilí, fazolí, hrachu atd. na klíčení a přípravu mouky, cukr jen pravý řepný, mořskou sůl, různé druhy olejů, koření (nejlépe v Selgrosu v Drážďanech), zeleninu, ovoce (nahrazuje nám sladké „šmakulády“, jezdíme na samosběry ovoce - mňam jahodové koktejly!!!). Z uzenin jen uherák (samozřejmě jen jednou za uherský rok:-)) např. z našeho Makra. Jen tak málo surovin stačí a všechno jídlo si vyrobíte sami doma, bez stovek éček. Stačí mít dvě lednice s mrazáky a chladnější místo v bytě a vše se dá nějak uložit, přechovávat. My máme např. plechové al. bedny - chrání i proti světlu. Že na to nemáte čas ani místo v bytě? Ne, ne, když budete chtít, vše si osvojíte, hlavně to nevzdávejte! Velký ruční mlýnek na obilí se dá v Německu sehnat na trzích. Nebo se celozrnná mouka dá běžně levně koupit v německých obchodech i u nás nebo v mlýnech (bílá mouka nám nesmí do domu a chleba jíme jen doma upečený). Jogurty si vyrábíme z jog. násady a pravého mléka najednou ve třech skleněných pětilitrovkách - nesrovnatelný s kupovaným a lze ho použít skoro do všech jídel. Na šunku (opět jen drůbeží) nám stačí šunkovar, hrnec a teploměr. Silný profi el. mixér přípravu jídel usnadní, bez něj se neobejdete. Radost ze zdravého jídla Vám opravdu vynahradí čas do všeho vložený, a když nebudete kupovat „OTRAVINY“, ještě hodně ušetříte. Pokud potřebujete základy makrobiotiky, nastudujte to z knih - zdarma ve vědecké knihovně. Časem budete VELMI překvapeni, za jak nezdravé potraviny jste utráceli své těžce vydělané peníze!

0
Obrázek uživatele t2w
před 3 roky t2w

Zachovalá krajina, čistý a svěží vzduch, původní tradice a kultura. Tak oblast  NÝRSKA ukazuje, jak může žít člověk s přírodou v dokonalé harmonii a přitom ještě produkovat neuvěřitelné dobroty Jedním z neoddiskutovatelných velvyslanců takového souznění JSOU TAMNÍ KLOBÁSY A DALŠÍ UZENÁŘSKÉ VÝROBKY VYCHÁZEJÍCÍ Z RECEPTUR SLOVÁKŮ, MAĎARŮ, RUMUNŮ A DALŠÍCH NÁRODNOSTÍ, KTEŘÍ OSIDLOVALI POHRANIČÍ PO ROKU 1945. Receptury a výroba přináší přirozenou a doslova geniální chuť a „vzhled“,KLOBÁSU NEBO UZENÁŘSKÉ VÝROBKY najdete v batohu snad každého ČECHA a nezáleží na tom zda si vyrazil na ryby, do hor, či se pustil přes půlku světa. Bez této voňavé lahůdky se neobejde žádná odpolední svačina ani pohoštění pro návštěvy. Tak jako Angličané pořádají svůj čaj o páté. čeští občané zvou na dobře prouzené, chuťově zcela vyrovnané uzeniny z domácí výroby. A TO ČINÍME I MY, ZVEME VÁS A NABÍZÍME VÁM (JELIKOŽ KAŽDÝ NEMÁ ŠANCI UDIT, NEBO NEVÍ JAK NA TO), ABY JSTE SI KOUPILY NAŠE DOMÁCÍ UZENÉ VÝROBKY, KTERÉ BUDOU V NADPRODUKCI NAŠÍ PRIVÁTNÍ VÝROBY UZENIN PRO NAŠÍ VLASTNÍ POTŘEBU A NEBO SI MŮŽETE VÝROBKY OBJEDNAT.  Taková poctivá domácí výroba je úplně něco jiného, než průmyslové uzeniny aromatizované „umělým kouřem“, který není nic jiného, než syn-teticky vyrobené aromatické uhlovodíky a s největší pravděpodobností bude daleko více karcinogenní, než stopové množství přírodních dehtů ze dřeva. Už vůbec nemluvíme o polyfosfátových přípravcích, které, tím že na sebe dokážou vázat vodu, zvýší hmotnost výrobku až o 40%. A tu vodu si kupujeme za cenu masa, spolu se sojovou moukou a jinými „plnidly“. Aby to vůbec drželo pohromadě a taky nezkyslo dříve, než zákazník zaplatí, je třeba sáhnout do pytle s „éčky“ a přidat emulgátor, regulátor kyselosti, konzervant, a spoustu jiných fujtajblů. Zcela určitě nebude chybět ani barvivo, aby se oko potěšilo, když už žaludku to nemůžeme zaručit…To se vám u nás nestane, vycházíme ze starých prověřených receptur a víme, co jsme si do toho dali (děláme to pro sebe a neoddělujeme uzené výrobky pro sebe lepší a pro vás v jiné kvalitě). Naše výrobky jsou také přirozeně bezlepkové. Zásadně nepoužíváme žádné separáty a chemii - umělá aditiva, barviva, sladidla, dochucovadla (glutamát), konzervanty (vč. fosfátů a dusitanových solicích směsí - tzv. rychlosůl neboli praganda). PROTO NAŠE VÝROBA JE POMĚRNĚ DELŠÍ, JELIKOŽ NENÍ PODPOŘENÁ CHEMIÍ !!!!! NAŠE KATEŘINSKÉ KLOBÁSY, UZENÉ MASA A DALŠÍ VÝROBKY OHODNOTILI LIDÉ, CO JEJ UŽ OCHUTNALI JAKO: "Šťavnaté, měkké a vláčné, velmi dobře kořeněné, ale ne překořeněné. Téměř vznešené uzenářské výrobky, kterých je až škoda jíst jen tak někde na prkénku ke svačině." 

0
Obrázek uživatele planyy
před 3 roky planyy

Proto jsem vegetariánka. :D

Nový komentář

Jméno

Email

Ochrana proti SPAMu

  «   Napište číslicí kolik je 5 + 12


Přidat komentář