Manželství a Vánoce

0
Obrázek uživatele marthes
před 2 roky marthes

Ahoj všem normálním lidem :) v životě poprvé píšu na diskuzi ale bohužel nemám se koho zeptat, tak se zeptám Vás tady přítomných. Omlouvám se za dlouhý článek ale já to asi ve zkratce vysvětlit nedokážu.
Ze svoji partnerkou jsme byli 8 let, minulý rok v červnu jsme se vzali, máme dva kluky 5 a 2,5let.. Já chodil celou dobu do práce, abych je vždy uživil. Nevím co jsem udělal špatně ale nepil jsem, nebyl jsem jí,  peníze jsem dával jen domů, nejsem na ničem závislý apod. byla to ta pravá, byl jsem usazený šťastný tatínek. Pak mi ale řekla letos v lednu že má práce je sice dobře placená ale že já chodím domů utrápený a že to pak vnímá celá rodina. Tak jsem práci opustil a stal se živnostníkem.. Udělal jsem v tom samém oboru konkurenci.. No a ona mi po tom za týden řekla, že je konec. že se chce rozvést. Takže si umíte představit to nadšení že jsem změnil práci a očekával jsem podporu a hlavně udělal jsem to ať doma není špatná nálada. Když mi to ale řekla, hned jsem byl v realitě a vše co jsem za těch osm let pro ně udělal, z ničeho nic pro mě nemělo smysl. Spadl jsem na dno. Místo toho abych v nové práci šel na horu, tak jsem padal a padal a padl. V depresi že jsem přišel o svou rodinu. Řekla mi, že tomu dáme čas, jenže ten čas trvá až do teď.  Mezi tím byla z třemi muži se bavit, jeden ji dokonce nabízel super práci ale bylo to jen za sex. Ona mi tvrdila že jí to její máma domluvila ale z mamkou jsem mluvil a bohužel pravda vyšla na jevo. Ještě bych chtěl napsat, že 7let měla nadváhu a já si jí i takovou vzal za manželku, pak ale podstoupila operaci a zhubla tak, že já sám koukám jaká krása se s ní vyklubala. Byla pro mě ale krásná i tehdy. Zhubla a pak se tohle začalo dít. Od toho ledna do teď jsme spolu bydleli ještě v našem domě. Já celý týden v práci a o víkendu jsem hlídal děti, ona se chodila každý víkend bavit. Samozřejmě jsem to hradil vše já, myslel jsem že je dobře aby šla z holkama ven, kdo ví ale kde byla. Prosil jsem jí jen 1x za měsíc o rodinný víkend, bohužel jsem pochopil, že to nemá ani smysl dál říkat. Vzhledem k tomu, že jsem začal v nové práci tak jsem neměl smysl proč to dělat, zhroutil se smysl života. Nyní dům, prodávám a ona se před dvěma týdny odstěhovala k tchýni. Víkendy mám děti já i nyní. Bohužel to odnáší, první týden nejstarší plakal, že chce zůstat se mnou, je to autista, takže špatně chápe změny. Ona se zlobila, řekl jsem jen, že na něj se zlobit nemůže, ona za to nemůže.. Tak jsem ho odvezl do školky a ona ho pak vyzvedla. Nyní se dům bude prodávat a zůstane 300 tisíc, ona chce abych vše zařídil, zaplatil jí kauci na nový byt, zaplatil dluh na zd. pojištovně a nejlépe ještě koupil auto. Před tím jsme se dohodli že u rozvodu, půjdou všechny dluhy na mě, stavební spoření apod. cca 1,5 milonu dohromady. Hypotéka apod.  Ještě nepodala žádost o rozvod, nerozumím proč ale všech se radí, jak a co udělat aby měla už příspěvky apod. Já jsem totiž podnikatel a dům stále vlastním. Takže nevím jestli něco dostane. Teď se blíží vánoce a já budu poprvé úplně sám. Mám jen jí a ty děti. Děti mít u sebe na vánoce nemůžu oni budou u tchýně. Moje rodina se se mnou nebaví a já s nimi taky ne, protože byli furt proti ní a málo kdy navštívili mé děti. Takže se spolu nebavíme. Nabídla mi, že na vánoce můžu mít na hodinku děti u sebe ale že si je pak vezme. Řekl jsem, že ať ty děti nemají takový chaos, že tedy ne, že si je vezmu na chvíli první svátek, den po vánocích. Nejhorší je, že když jsem řekl, že vlastně budu sám, tak ani trochu, prostě nic z její strany po těch letech neřekla. Jakoby by to bylo normální. Stále se držím, nepropadám depresi, nezačal jsem pít. Stále doufám, že se to napraví. Že je to jen velká krize v našem vztahu. Ale taky mám pocit, že žádná naděje už není, že si to jen nalhávám abych to snesl lépe. Ona chce po novém roce pracovat a bydlet sama, jenže nejstarší kvůli autismu potřebuje 2x větší výchovu než normální dítě a druhý 2,5letý prcek přece potřebuje ještě mámu.. Kdo jiný ho má naučit základy do života. Asi víc psát nebudu, psal bych asi už jen své vnitřní pocity a už tak je tento článek dlouhý. Chtěl bych Vás jen poprosit co mám dělat dál? své matky se nemůžu zeptat ani sester, nemluvíme spolu. Má manželka a děti jsou opravdu jediný koho mám. Kamarádi se dali na její stranu. Nevím co jsem udělal špatně, jen mě to strašně mrzí a jsem ochotný se udělat lepším abych jí měl zpět. Ona mě už ale nechce, takže asi tak. Blíží se vánoce a já se bojím, že už nedokážu být silný, že se z toho zhroutím. Jediné pozitivum co mám, že mám nabídku na mezinárodní kamionovou přepravu jako řidič, takže Žl zruším. když budu sám, nepotřebuji tolik peněz. Snažím se věřit, že každá člověk si před narozením ten to život vybral, protože věděl že je v jeho silách to zvládnout. Pak si ale říkám, co se mi na tom tak strašně líbilo když příjdu o to, co miluji.. Jednak mi už řekla, že chodí z někým ven a že on je schopný přijat naše děti. To mě tíží nejvíce. Děti jsou malé, co když si oblíbí toho druhého? co když mu začnou říkat tati..  
:( jsou to jediné pro co mé srdce bije. a mám strach, že až to tak bude a já to uvidím tak to nezvládnu. Omlouvám se.. Děkuji za váš čas, více psát nebudu, nechci se více zdeptat. 

0
Obrázek uživatele marthes
před 2 roky marthes

Zapomněl jsem uvést věk, mě je 26 a jí 25..

0
Obrázek uživatele Jana
před 2 roky Jana

Mathesi, ráda bych Vám poradila, jak z toho ven, ale to je na dlouhé lokty, člověk by musel znát víc detailů.Kolikrát můžete udělat všechno správně a stejně to druhé straně nebude stačit...

Myslím si, že ve Vaší situaci by byl ideální psycholog. Nevím, jestli jste fin. zdatný, psychologové jsou docela drazí. Dá se sehnat i státem hrazený, ale je to většinou mizerná kvalita jejich práce. Zkuste jen tak po telefonu s některými promluvit, už z toho se dá leccos zjistit (myslím, jestli jsou profesionální a přátelští)

Váš příběh je velmi složitý, smutný a přeji Vám, abyste našel správnou odpověď na Vaše otázky. 

0
Obrázek uživatele marthes
před 2 roky marthes

Děkuji za názor i za přání, upřímně jsem vůbec rád, že jsem byl schopný to napsat zde. Peníze mám, uvažoval jsem i o odborné pomoci ale mám strach že udělají vše jen proto abych zaplatil.. Vyhledávám spíše lidskost, než profesionalitu. třeba si tím taky někdo prošel i když bych si přál aby nikdo. Vím, že dnešní generace se nezajímá o druhé a každý myslí jen na sebe.. Asi jsem divný, že takový nejsem. Kdyby žil můj otec, zeptal by jsem se právě jeho co mám dělat dál. Snažím se postavit zpět na nohy kvůli dětem i kvůli sobě, protože pokud to nezvládnu tak ty děti nemůžu mít u sebe ani na víkend. Je to ale i tak dost těžké, sám se divím, že jsem nepodlehl ještě nějaké náhražce, alkohol apod.  Myslím že by to bylo dost zbabělé. Dělá mi největší problém, když si předáváme děti, rád bych o tom vždy aspon trošku mluvil aby se vrátila ale to akorát vždy přihazuji do ohně, takže už to nedělám, snažím se jí trošku ignorovat i když mě to tak mrzí ještě víc ale co mám dělat. Stejně myslím, že už nemám co ztratit, protože jsem vše ztratil. jediné co mám jsou ty děti a dost těžký rozvod před sebou. Děkuji za Váš čas..

Nový příspěvek do diskuse

Jméno

Email

Ochrana proti SPAMu

  «   Napište číslicí kolik je 9 + 11


Přidat příspěvek